výroky o Adolfu Wölflim

„Čas se zastavil, svět zatajil dech. Osamělá postava chrlící dílo za dílem odhaluje mýtus o bezmoci ve věku civilizace, o chtíčem a hrůzou nabité neschopnosti uvolnění. Ne náhodou je Wölfliho nejvyšším číslem Zorn neboli Hněv. Avšak jako vše, co je nejvýše, tíhne i on k pohrdání, výsměchu a rezignaci.

Není katastrofy bez idyly,
není idyly bez katastrofy."

Harald Szeemann, švýcarský kurátor

„V plné kráse tu vidíme triumfátora [Wölfli], jenž je zároveň obětí; ještě nikdy nebyl líc mince v takovém kontrastu s rubem: na jedné straně se topoří ve štvanici na nebohá děvčata, na straně druhé s bohorovným klidem, byť zavřený na doživotí, stojí s vyhrnutými nohavicemi a s bagem ve tváři před hromadou svých výtvorů, jejichž celek tvoří jedno ze dvou tří hlavních děl 20. století: ´A nechť se stane, co není. Amen, amen – staniž se. A stane se.´"

André Breton, francouzský surrealista

„Díla, jako je to Wölfliho, působí na dějiny umění a na jejich terminologii jako rozbuška a hluboce ji zpochybňují. Je na nás, abychom mu přizpůsobili naše interpretační systémy, a nikoliv opačně. A právě v tom tkvěla a stále tkví výbušná síla Wölfliho umění: je to cizí vojsko, které vyzývá na souboj náš myšlenkový svět a které od základů mění naše vidění světa."

Daniel Baumann, ředitel Nadace Adolfa Wölfliho

„Takový druh řádu, nejnezvladatelnější ze všech uměleckých sil, je podle všeho nutkavě vyvoláván dvěma vnitřními stavy: vědomím kypících přetlaků a celkovým zhroucením osobnosti, které ústí v další přetlak.“

Rainer Maria Rilke v dopise adresovaném Lou Andreas-Salomé po přečtení Morgenthalerovy monografie o Adolfu Wölflim.