výňatky z lékařských zpráv

Listopad 1899
„Před dvěma měsíci bylo nutno ho opět zavřít na samotku, protože surově napadl spolupacienta. V cele se zdánlivě rychle uklidnil, ale jednoho rána zničil své klozetové křeslo a jeho troskami prorazil dveře cely. Podařilo se mu dostat se na chodbu, kde zcela zničil rám jednoho okna a vytloukl všechna skla. Přitom byl bledý a potil se rozčilením. Přesto se ale nepokusil o útěk, i když by to nebylo těžké. Od té doby zůstává zavřený v cele a tráví čas kreslením.“

19. října 1902
„Celé léto pilně kreslil, spotřeboval jednu tužku týdně. Jeho kresby jsou naprostý nesmysl, galimatyáš not, slov, postav. Svým listům dává fantastické názvy jako Za zvuků trub, Podsluj a podobně.“

22. září 1906
„Během několika týdnů pacient s velkým nadšením nařezal a naštípal přes tisíc polen. O to méně kreslí, nicméně dál snadno zbije ty, co vyvádějí nebo jsou neklidní. Klidné pacienty nechává na pokoji. Přesto je i nadále nejtěžším pacientem ve Waldau. Nepřipadá v úvahu, že by kliniku opustil, dokonce se sám obává, abychom ho nechtěli pustit.“

4. prosince 1916
„Stále na samotce, kde komponuje pochody a kreslí portréty. Ty se prodávají s nesmírným úspěchem, neboť mají vskutku uměleckou hodnotu. Kus se cení na tři franky. Peníze shromažďuje vrchní dozorce na nákup materiálu. Neprodané portréty poputují do ústavní sbírky.“

5. července 1919
„Když nemá papír na kreslení, je velmi nešťastný, chodí sem a tam po místnosti a naříká jaké ho to potkalo neštěstí, v jaké bídě žije, že nemá kouska papíru, obchází pak celý dům, klepe na všechny možné dveře, aby vyžebral papír. Pokud se mu někdo odváží říci cosi o plýtvání papírem, rozzuří se: tvrdí, že pracuje na mimořádném díle, na čemsi nesmírně důležitém a nekonečně cenném, atd. Než něco zapíše do not, celé hodiny si předehrává melodie na trubku vytvořenou z papíru. Jeho melodie připomínají vesnickou dechovku a mají zřetelný rytmus.“

3. listopadu 1921
„Nemocný si vymaloval celou samotku, výsledek je velmi pěkný. Bohužel mezi své kresby vlepil výstřižky z ilustrovaných časopisů a navíc ještě mezi to pohlednice; připadá mu to tak krásnější. Do cely si přeje koberec vyrobený podle svého návrhu. Tvrdí, že peněz na to má dost, že musíme objednat koberec v Konstantinopoli.“

2. února 1922
„Umění mu stouplo do hlavy, už mu nikdo nesmí nic říct... Několikrát si objednal různé zboží, u Itala si nakoupil několik kilo fíků, bez ptaní si objednal papír. Neuvědomuje si, kolik co stojí. Tvrdí, že má peněz dost a dost a že do toho nikomu nic není. Jeho produkce kreseb je ohromná. Nyní zdobí vitríny do muzea, chce svá díla nechat tisknout ve více exemplářích a každý tisk prodávat za šest set franků; bylo by také záhodno dohlédnout na to, aby se jeho dílo šířilo i mimo Švýcarsko.“

16. listopadu 1927
„Během léta pilně pracoval venku. Hodně kreslí, ale jeho současné kresby nejsou tak pěkné jako dříve, protože nechává obrysové linie kreslit Böschensteina nebo na papíry lepí obrázky z časopisů a pak jen vyplňuje prázdné prostory. Za každý obraz žádá 15 – 20 franků, a komu to připadá mnoho, tomu vyčiní. Pak se chvástá a stěžuje si, jak těžko si coby umělec v potu tváře musí vydělávat na živobytí.“

6. září 1930
„Je hubený, sinalý, z posledních sil sedá ke stolu a píše. Musí dokončit svůj Smuteční pochod, zkrátka musí, tvrdí podrážděně. Představuje si, že každý, kdo se vyzná v hudbě, ho bude moci zahrát, že pochod vyjde tiskem a vynese mu několik set tisíc franků.“