adolf wölfli - od kolébky ke hrobu (úryvek)

1912. Motto. 1912. Motto.
Kdo chce cestovat po celém světě, v každym případě potřebuje pár věcí: tolary a groše, dlouhý věnec dobrých buřtů. Bydlím ve stanu do=dneška, zatím pes u domu=štěká, moje žízeň je=těžká.

Co po mém děcku chcete, je napořád slepé. Nemá kam jít, čím zaplatit. Nepřítel ho bezhlavě mlátí klackem po hlavě. Padá na držku, vyliž si to, chlapečku. A tento rým je nejhezčejší: Udatné děcko, seš moje všecko! Dům je už hotov, čeká tě domov.

V.r. Adolf Wölfli, autor dále uvedených jednotlivostí,
Bern, Švýcarsko, Evropa 1912.
Verlybje prdel polib a verlyba cválá.

Slepé, zraněné, nemocné, v kobce samo vlnou unášeno moje děcko. Hlady vyje, prase ryje, kdo vítr sije, ruce myje, ručičku s naběračkou nesnáším.

A jdem pochodem v chod. Už jsme z cesty sešli, milé dítě, jesli chceš-li, vrať se zpátky zadními vrátky, všude kolem je tu samá špína, jak bysem vlít do komína. Ale jesli chceš, tak kňuč, klidně: nejíme, nepijeme, stoupáme vzhůru k Bohu.

Toto je pochod v rytmu 3 x 16, A. W.

Z Od kolébky ke hrobu, 1908 - 1912