dopis do schupfenu (úryvek)

„(...) Tak jo. Já tedy za svoji osobu nemám přes den opravdu na spaní kdy, a tak když jsme minulé léto absolvovali pěknou, skutečně zábavnou a veselou cestu k Medvědovi do Schüpfenu, vzal jsem si do hlavy za účelem svých dříve učiněných zkušeností a zážitků, jakož i podle nich nakreslit velké a pěkné portréty, což se mňe teď celkem docela dobře podařilo. 10 příkázání z Afriky. Ovšemže je všecko africká mentalita a způsob vidění světa. A teď prosím veleváženou Medvědovic rodinu ze Schüpfenu, aby si tyto portréty nechali pěkňe a čistě zarámovat a pověsit na stěny tanečního sálu. Zasílám jim těchto 10 óbrazů z vlastní zvůle zdarem. Náhradou za další výdaje spojené se jmenovaným desaterem, totiž za pasíře, sklenáře etčetera etc., a kdyby bylo možno jako forma uznání za moji námahu a spotřebu matrijálu, poradil bysem jim, až u nich bude tancovačka při příležitosti svatby nebo křtin nebo i jiné slavnosti, aby dycky uspořádali dobrovolnou sbírku. Pročpak? Jelikož Vám tím nižádná újma ni škoda nevznikne, zatímco mňe by to do jisté míry pomohlo. Ta rada je dobrá a dávám ji z čistého srce, věřte mi (...)“

V nejvyšší úctě znamená a závěrem svého psaní

zdraví moje maličkost, schüpfenskej burák,

Sv. Adolf II. čili Áda Vlčkojc.

Neubau, Waldau, Bern, roku tisíc 922.