galerie hlavního města prahy dům u kamenného zvonu 22. 2.–27. 5. 2012

„A co na tom? Je to tak. Bengálské ohně a blesky metané hlavní našeho nevyčerpatelného superděla nikdá neustanou. Nové „Óbrdílo Sv. Adolfa“ se opět rozšíří na všechny světové strany větrné růžice a rozměrů nabude mnohem větších než kdy předtím.“

Po dvou úspěšných výstavách z oblasti art brut /art brut – sbírka abcd (2006) a Prinzhornova sbírka (2009)/, které pro Galerii hlavního města Prahy připravilo o. s. ABCD, se v Domě U Kamenného zvonu konala monografická výstava jednoho z nejpozoruhodnějších a nejoriginálnějších umělců 20. století, švýcarského tvůrce Adolfa Wölfliho (1864–1930).

Adolf Wölfli byl sirotek, který získal pouze základní vzdělání; nádeník a pomocný dělník, který byl odsouzen kvůli mravnostnímu deliktu a následně doživotně internován v ústavu pro choromyslné ve Waldau u Bernu. Svoji životní mizérii, sociální izolaci a duševní nemoc dokázal postupně transformovat v nesmírný kreativní potenciál.

Zanechal po sobě ohromující dílo o rozsahu 25000 stran textů, solmizovaných hudebních skladeb a číselných záznamů, doprovozených 1600 kresbami a 1640 kolážemi. Mnohovrstevná symbolika jeho paralelního světa snoubí symboly západní kultury s univerzálními archetypy, které jsou zasazeny do kontextu autorovy osobní mytologie.

Adolf Wölfli je obecně považován za nejvýznamnějšího světového představitele art brut (umění v syrovém stavu). Nicméně,Wölfliho dílo, v němž povolání umělce povýšil na poslání tvůrce a tvůrčí gesto na akt Stvoření, obstojí samo o sobě bez všech škatulek, které se jej snaží pojmout.